Ve vzpomínkách

Když jsem byla malá, milovala jsem okurkový salát od mojí babičky. Je to zvláštní, proč zrovna okurkový salát? Asi to bylo tím, že děda pěstoval okurky ve skleníku a povím Vám, to byly úplně jiné okurky než ty, co koupíte dnes v supermarketu. Když mám dnes to štěstí ochutnat okurku ze zahrádky, okamžitě si vzpomenu na své dětství. Na chvíle strávené v blízkosti mojí babičky. A společně s touhle vzpomínkou na okurkový salát začnou přicházet i další. Na její zahradu, na její úžasné větrníky z odpalovaného těsta. Na její nehty, které měla vždy naprosto perfektně upravené, i když se zrovna rýpala v záhoncích. Když cítím vůni Nivea krému, který používala na obličej, před očima vidím její hebkou a voňavou tvář. Její ruce, jak mě hladí po vlasech, zatímco usínám. A ty moje, jak drží ty její v jedné z nejtěžších chvílích našich životů... Její slova, která mě vždy utěšila „ono bude dobře holčičko, ten život je ve svý podstatě tak strašně krátkej a tak strašně krásnej, že se ani nenaděješ a je fuč“. Když dnes zavřu oči a cítím vůně a chutě, které jsem cítila tehdy, vždycky si tyhle chvíle vybavím a vracím se do doby, kterou jsem milovala. Pro její klid, bezstarostnost a bezpečí. Protože děti potřebují bezpečí.

Dost možná se ptáte, proč dnes blog věnuji těmto myšlenkách. Ráda Vám to objasním.

Nějakou dobu jsem nemohla nic napsat. Přemýšlela jsem, co krásného a pozitivního bych Vám mohla znovu předat ze světa svíček a vůní. A pak jsem jeden večer seděla u svého pracovního stolu, vedle mě hořela naše „Bavlna“ a já se najednou přenesla do časů, kdy moje babička prala prádlo…kdo ví v čem, nebudu lhát, nevím. Ale ta vůně byla úplně stejná, jako tehdy, když jsem usínala v čistě povlečených peřinách. A na tu malou chvíli jsem si, i přes všechny starosti dospělé mámy a manželky, uvědomila, že jsem pořád dcera a že jsem byla vnučka. Sedla jsem si do křesla, zavřela oči a jen čerpala z té krásné vůně. Vracela se zpět do časů, kde mi bylo dobře.

Dnes už tu moje babička není. Ale v hlavě mám její slova pořád. „Život je tak krátkej a tak krásnej…“.

Co Vám chci tedy dnešním blogem předat? Jen to, aby jste mysleli na sebe a na své blízké. Na čas s nimi. A že někdy nám některá vůně nebo chuť pomůže oživit dávné vzpomínky, na které jsme možná jen neměli čas přes všechen ten shon dnešního bytí. Ale určitě stojí za to se občas zastavit, posadit, zasnít a vrátit se tam, kde nám bylo dobře. Pomáhá to především tomu, abychom takové místo uměli vytvořit i v přítomnosti. Pro sebe, pro své děti, pro své blízké. Opatrujte sebe, opatrujte své vzpomínky a utvářejte nové :)

S láskou

Váš ·KNOTYN·